Stěhování?

9. ledna 2017 v 20:37 | Tkanice |  Píšu a přemýšlím
Ahoj! Tímto článkem jsem se rozhodla! Přestěhuji se na blogger.com. Už mám i doménu, ale nebojte nejdřív tu budu tak napůl a tenhle blog rozhodně nezruším! Jen chci vyzkoušet i jinou doménu než jen blog.cz a blogger mi přijde dobrý. Myslím, že poslední dobou odchází hodně lidí na blogger a nikdo se nevrací. Nevím čím to je, ale sama musím uznat, že blogger je prostě lepší. Promiň blogu a i přesto,že tento blog je už na živu čtyři roky, což je dost velká část mého krátkého života, tak už mě to tu nebaví. Bude mi chybět ta komunita, co tu je a vy moji milí čtenáři. Samozřejmě občas se na tento blog vrátím, ale ne tak často jako do poteď( jako kdyby jste tu byla aktivní). Je hrozná škoda, že zrovna když mě vzali do AK, tak chci odejít, ale to se přežije. Vlasťně mě napadá jestli bych se tam mohla dostat i s blogger.com no asi ne.No ale neokecávejme.Tady je ta adresa :

http://tkanice.blogspot.cz/

 

Hledání Aljašky - recenze

7. ledna 2017 v 20:42 | Tkanice |  Přečteno ✓

Hledání Aljašky - John Green

Hned na začátek chci říct, že toto není cestopis, jak si hodně lidí myslelo, protože když jsem to ukázala tátovi, tak hned nadšeně řekl, že to je zajmavý a tak jsem ho musela ujistit, že to je romance a proto to zajímavé není.
Obal knížky by mě na první pohled odradil a přiznejme si, kdo nesoudí knížku podle obalu. Nelíbí se mi, ale obsah je opravdu bezvadný. dostala jsem na tuhle knížku doporučení od mé kamarádky, a proto jsem si ji přála k narozeninám. A dostala! Přečetla jsem ji asi za dva dny a samotná knížka je rozdělená na dvě části. První se jmenuje před tím a kapitoly v této části jsou pojmenovány počtem dní před tím... a věřte mi, že když už jste třeba tři dny před tím, nemůžete se dočkat na to. Samotné to mne docela rozesmutnilo a začala jsem tu knížku nenávidět, ale po pár stránkách mne to přešlo. Musím vás upozornit, že tato knížka nekončí happy endem, jako většina knížek od Johna Greena. Druhá část potom je docela smutná, ale jen prvních pár stránek.

A o čem to vlastně je? Je to o náctiletém klukovi Milesu Halterovi, který se vydá na střední školu hledat své velké Možná. Toto velké možná byly zároveň poslední slova Francoise Rabelaise, což je slavný spisovatel, který pochopitelně nežije. Tímto heslem se Miles celou dobu řídí. Je na pokoji s klukem přezdívaným Pluovník a jemu samotnému se začne říkat Váleček. Zkamarádí se s jistou Aljaškou Yungovou,která je záhadná a plná tajemství, zároveň je neuvěřitelně sexy a krásná.

Popularita na blog.cz?

6. ledna 2017 v 18:45 | Tkanice |  Píšu a přemýšlím
Ahoj dneska bych se chtěla zabývat popularitou na blog.cz. Podle čeho se vlastně měří popularita na blogu? Kdo to posoudí?
Z velké části to můžeme posoudit sami, ať si řekneme, že můj blog je fakt dobrej a docela se uchytil. A nebo o někom jiným řekneme, že stojí za to číst. Je několik způsobů jak to posoudit. jeden z nich je určitě návštěvnost. Čím vyšší tím lepší, ale často blogy s vysokou návštěvností stojí za pendrek. Už nějakou dobu, co jsem se dostala do autorského klubu, opovrhuji blogy, který postují obrázky, co stáhnou na googlu. Nevidím v takovém článku žádnou inspiraci ani originalitu. Nezajímají mě nějaké návody, jak si udělat nehty, pokud to není autorské. rozhodně mi to vadí, když si někdo přivlastńuje cizí dílo. dolů do komentářů mi můžete napsat jestli to vidíte podobně a nebo úplně jinak.
Další aspekt jsou komentáře. Čím víc tím líp, ale další věc která mě naprosto vytáčí jsou affs, nebo-li zpřátelné blogy. Vůbec v tom nevidím smysl, když bloger musí obíhat blogy a nuceně komentuje. Snad když se mi blog líbí, tak něj chodím a nechodím tam proto, že musím. No, ale to je trochu jiná kapitola. Další věcí, jak se zvyditelnit je to když vás blog.cz vezme do AK. Předtím jsem ani nevěděla, jak hrozně moc to zvýší navštěvnost. Každý den, když vydám článek na blog, zobrazí se i na hlavní stránce, což je velká pomoc, aby se o článku dozvědělo více lidí a myslím, že je to docela příjemné a hezké.
Potom je tu, když se zvedne návšťevnost a to tehdy, kdy vám na blog.cz zvěřejní článek jako na hlavní téma nebo tak. Jednou se mi to stalo a zrovna to byl článek Sebevražda je sobecká a v tom článku jsem vlastně vůbec nepsala, že sebevražda je sobecká, ale pokud chcete klidně si ho přečtěte. Rozhodně jsem dostala velkého zprda od všech přítomných, že jsem blbá a tak dále. Rozhodně tímto neříkám, že by blog neměl zveřejńovat moje články, jen by to chtělo nejdříve se zeptat. A tímto dávám svolení blugu zveřejnit tento článek. Ne dělám si legraci samozřejmě. Další způsob mě nenapadá, jedině že byste psali svůj blog všude po sloupech a nebo rozdávali letáky. Taky dost pomáhá, když okomentujete něčí blog. Lidé z blogu se dost často podívají na váš blog a já osobně to dělám dost často! Snad jste v tomto článku našli pochopení a naplnění a já se s vámi loučím zase někdy u dalšího článku!
 


Kniha úsměvů - V

6. ledna 2017 v 18:25 | Tkanice |  Kniha úsměvů

Kniha úsměvů - V

Dneska to bude výjimečně na cestě ze školy. Tohle nebyl můj úsměv, ale spíš smích. Jela jsem takhle ze školy metrem(ano jsem z Prahy), když tu nastoupil jeden kluk. Měl v ruce rohlík a drobil všude olem. Potom se jednou rukou chytil madla a drobek z ruky vypadl na sousedící ženu, totiž na její hlavu. Na fotce je to trochu vidět a v tu chvíli to bylo opravdu legrační. Ten drobek jí vydržel na hlavě, i když vycházela. Chudák, to se jí lidé asi museli smát...


To bylo pro dnešek vše. A jaké úsměvy jste měli vy?

Nejlepší fotografie za rok 2016

2. ledna 2017 v 13:31 | Tkanice |  Přírodu
Dneska to bude tak trochu ohlédnutí za tímto rokem a kdy jindy to napsat než teď. Tady jsou nejlepší fotky za rok 2016!






Mráz běží po zádech

11. prosince 2016 v 18:41 | Tkanice |  Přírodu
Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že to tady zabalím. Nemyslím tím blog, ale tak nějak obecně. Tohle je dost depresivní na začátek článku ne? Možná je to tou zimou a nebo Vánoci, ale fakt se tu někdy nudím. Zvlášť večer kdy není co dělat, fotit, tvořit... Píšu na blog a ten mi pak dává zpětnou vazbu, možná že jednou přestanu psát a vy si budte říkat. Kam ta Tkanice zmizela? Umřela? Ne, pravděpodomně se zapomene na tenhle blog jako na mě.
Ale co to plácám. Ve skutečnosti jsem vám chtěla ukázat fotky, co jsem vylovila z foťáku. Jsou to pokusy o zachycení mrazu a jinovatky a všeho krásného, co je na tomto období. Ale. Jaksi jsem líná... a ven jsem nevyšla a ten mráz nechytila. Teď si můžete říkat, kdo teda fotil tyhle fotky?
Já před rokem? Dvěma lety? Vlastně ani nevím jak jsou staré. Pokud jsi hodný člověk, omluvíš mě a mojí lenost a zanecháš svůj rozlícený komentář někde hluboko v mysli.




Kniha úsměvů - IV

7. prosince 2016 v 13:10 | Tkanice |  Kniha úsměvů
Tento krátký příběh je zatím nejhezčí. Ten den jsem totiž po tomto zážitku zářila ještě nějakou tu hodinku.

Čtenář

Začalo to zase stejnou rutinou. Nastoupit do vlaku, sednout si, otevřít si knížku a číst. Ani jsem nevnímala, kdo si sedá do mého kupé. Ta knížka mě jako obvykle polapila a já nedávala pozor. Teprve až ohlášení Praha Smíchov mě probudilo a já zvedla oči. Na této zastávce se totiž vždy nahrne do vlaku spousty lidí. Čekala jsem, jestli někdo nepřijde a nenápadně jsem sledovala cestující, jak si sedají. Ozvalo se to hrozné zapípání, když se dveřě zavírají a vlak odjíždí, a do vagonu vběhnul muž. Zadýchaně si sedl přede mne. Chvíli nic nedělal, a proto jsem se znovu začetla.
Po pár minutách jsem si ale všimla, že muž také vytáhnul knížku a s hltavým pohledem ji čte... Protože jsem hrozně zvědavá začala jsem zkoumat název té knihy. A velmi mě překvapilo, když ta kniha byla od stejného autora, totiž Terryho Pratchetta, jako moje knížka. Na tváři se mi rozlil úsměv a na oplátku jsem ukázala svou knížku tomu muži. Nic na sobě nedal znát, a proto jsem se znovu ponořila do světa Zeměplochy. Ohlásili, že příští stanici vystupuji. Zvedla jsem se a odešla ke dveřím. Naposled jsem se otočila po čtenáři a on zvedl hlavu. Díval se přímo na mne a párkrát na mne zamrkal. Usmál se a já mu úsměv oplatila. V tu chvíli jsem přesně věděla, na co oba myslíme...

Dva čtenáři a jeden autor...


Hororová mlha

4. prosince 2016 v 20:03 | Tkanice |  Přírodu
Strašidelné horory, lezavo a mlha kolem nás. Takhle se loučí podzim ve své kráse. Šla jsem tou zimou a mlhou,nadšeně fotila a už jsem vymýšlela tento článek...





Kniha úsměvů - III

1. prosince 2016 v 9:34 | Tkanice |  Kniha úsměvů
Po nějaké době tu máme znovu oblíbený článek kniha úsměvů. Tentokrát je ale pro velké fanoušky detektivek.

Pánové detektivové

Na poloprázdném nádraží, stálo již několik lidí a čekalo na vlak do Prahy. Po zemi se táhnul chlad a jediné, co bylo slyšet, byl tichý šepot. Postavy stály v kruhu a tiše nad něčím debatovaly, koukaly všechny do země, jakoby měly před sebou mrtvolu. Žeby neviditelná mrtvola? Každý z nich měl dlouhý kabát a detektivskou čepici. Přesně takovou čepici, co nosí Sherlock Holmes. Ještě chybí lupa a jsou dokonalí! Rozhodně mě to rozesmálo... A dokonce jsem byla tak odvážná, že jsem se je vám pokusila vyfotit... No koukněte sami...


Tak co? A jaká další malá blbost Vás rozesmála?



Blátobotky

26. listopadu 2016 v 13:39 | Tkanice |  Kam šly boty?
Potřeba ukázat Vám fotku, která byla těžší upravit než vyfotit, ve mně zůstala celé dva dny...

Vítejte zpět u rubriky Kam šly boty!


No podle toho bahna jste určitě pochopili, že to byl výlet tím největším bahnem! Byl to ale mega super výlet!


Další články


Kam dál