Záblesk-3

22. února 2013 v 15:17 | Tkanice
Tak tu je 3.kapitola Záblesk a uesa doufám,že mi napíšete do komentářů:)

Nový začátek


Příští den šel Erik do školy dobře naladěn, protože cítil ve vzduchu, že ho něco příjemného čeká. Jarní slunce už vykukovalo za kopcem a prohřívalo Erikovi záda. Lehce foukalo, ale Erikovi to nevadilo, protože měl rád teplý a svěží vánek.
Nadhodil si tašku a šel dál. Ve škole ho pak nadšeně odtáhl Robert do kouta a vytáhl z tašky tu knihu, kterou včera našli v jeskyni.
"Na něco jsem přišel!"řekl polohlasně Rob a povytáhl obočí a pak dodal: "Slova Legmon sa Rajie by teoreticky mohli znamenat: Kniha magie."
"Cože? Kniha magie co je to za blbost?"
"Víš, jak se pořád píše v těch knížkách, že je nějaká kniha kouzel. No tak proč by to nemohla bejt tahle? V téhle knize se stále opakuje Rajie takže bych řekl, že to je buďto kouzlo nebo magie a Legmon by mohla znamenat kniha." Vysvětlil nadšeně Robert.
"No mě to moc nepřijde, ale jak chceš třeba to je vážně kniha kouzel nebo magie."
"Co to tu máte?" přiběhl Erikův spolužák Petr a ukázal na knihu.
"Ale nic jen nějaká stará kniha."řekl rychle Rob a schoval knihu za záda.
Začalo zvonit a Petr nevěřícně odešel si sednout do lavice a Rob i Erik si oddechli a sedli si do lavic.
Učitelka vešla do třídy a všechny si změřila ostrým pohledem.
"Dneska."řekla paní učitelka "K nám přijde nová žákyně."odmlčela se a pak dodala: "Takže se budete chovat slušně a doufám," zvýraznila " že na ní budete hodní, protože je z ciziny a moc neumí česky."znovu se rozhlédla po třídě a potom otevřela dveře třídy a dovnitř vešla mladá dívka.
Erik se od ní nemohl odtrhnout pohledem. Dívka byla štíhlá a měla na sobě bílé šaty, které jí splývali podél těla až dolů. Vlasy měla čistě blonďaté a rovné a rostli jí až na záda. Oči byly jasně modré až skoro zářily, jemně přejížděli ostatní spolužáky. Pleť měla takřka bílou a bledou.
"Tak jim pověz, jak se jmenuješ."řekla paní učitelka vlídně a podívala se na dívku.
"Jsem Wejlin!"Prohlásila zvučným hlasem a sklopila hlavu.
"Představit se můžete po hodině. Teď máme češtinu!"řekla paní učitelka.
"Jenom paní učitelko, kam si mám sednout?"Zeptala se Wejlin.
"Emm tak třeba támhle před Erika to je ten kluk ve čtvrté řadě u okna no ten."
"Ahoj."řekl Erik když Wejlin došla ke své lavici. Dívka se jen lehce usmála a sedla si. Celou hodinu byla Wejlin zticha a poslouchala a psala cvičení. Občas se jen otočila po třídě, a když zjistila, že se nikdo nekouká, otevřela nějakou knížku a začala v ní horlivě hledat. Po hodině se Erik rozhodl, že se pořádně představí a zeptá se odkud vlastně je, když přišla z ciziny. Jenže než se přemístili do jiné učebny Wejlin zmizela.
"Nevíš kde je Wejlin?"Zeptal se Erik Roberta.
"Zrovna ji taky hledám, někam se vytratila jen, co jsme došly do třídy"řekl Rob a rozhlédl se po třídě. Kam mohla zmizet, asi jí poslala učitelka pro učebnice. To by tím pádem mohla být u paní učitelky Čmelákové. Půjdu tam, a když tak jí pomůžu s knížkami.
Vydal se chodbou ke kabinetu paní učitelky Čmelákové a zaklepal.
"Ano? A Eriku co pak si přeješ?" otevřela paní učitelka dveře.
"Je tam Wejlin ta nová holka, mám jí pomoct s učebnicemi."řekl Erik a nakouknul do kabinetu.
"Ale jistě, to jsi hodný, že jí chceš pomoct. Tady jsou učebnice. Uf těch je."řekla a podala Erikovi hromadu tlustých i hubených učebnic.
Z kabinetu vyšla Wejlin a také nesla spoustu učebnic. A řekla: " Dík že jsi přišel, ty jsi Erik že?"
"Eeee ano Erik jo Erik."5ekl nervózně a málem upustil učebnice.
"To je hezké jméno, ale tam u nás se takovéhle jména nepoužívají, neznáme je."
"Odkud pocházíš?"zeptal se Erik a málem vrazil do profesora Fyziky a ten si jen něco zabrblal pod vousy.
"Tam to neznáš je to daleko. Ty máš dům tady blízko, že?" řekla Wejlin a zrychlila krok.
"Ano, hned za parkem, pokud víš, kde máme park."
"Ano vím, včera jsem tě tam viděla, s jedním klukem jste šli směrem k lesu."
Dál už si nepovídali a Erikovi přišlo divné, že ho Wejlin uvedla do nervozity, ale to už teď neřešil. Ruce ho tížili od těžkých knih, ale nedal na sobě nic znát. Konečně došli do třídy. Když vešli, slyšeli řev spolužáků a učitelky, která křičela: "Přestaňte tady řvát!" a hned se našli poznámky jako: "Myslím, že jedinej kdo tu řve je ona!"nebo "To né já to moje šauma!"
Erik donesl učebnice na lavici a kouknul se na své ruce, měl je úplně rudé a tak je raději schoval do kapes. Wejlin se otočila a řekla: " Děkuju ,že jsi mi pomohl." a usmála se.
"Není, zač jen jsem se chtěl zeptat, jak to že máš tak zvláštní jméno?"
" Moje jméno jsem dostala v zemi, kde je to povolené mít jména,která neexistují,jako třeba list nebo dřevo,tak já se jmenuji Wejlin." Řekla s úsměvem Wejlin. Erik si jen něco zamručel a šel si sníst svačinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rock-pop-laska-vole rock-pop-laska-vole | 22. února 2013 v 21:51 | Reagovat

cau reknu ti to takhle. PRIDAVEJ TO SEM RYCHLEJS :D opravdu je to uzasny :D jsem uplne zactena :D

2 tkanice-world tkanice-world | Web | 24. února 2013 v 16:36 | Reagovat

[1]:oo děkuji ale mám to jen do 5.kapitoly tak já du psát dík dík moc :-D

3 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 24. února 2013 v 22:53 | Reagovat

Kdyby mi někdo řekl něco takového o svém jméně, myslela bych si, že si dělá prdel :D jinak to "To né já, to moje šauma" mě rozsekalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama