Záblesk-5

5. března 2013 v 21:25 | Tkanice
A je tu další kapitola Záblesku tentokrát jsem jí nazvala Nevím jak to nazvat,protože mě nic nenapdalo!
Každopádně bych byla vděčná ze nějaký ten komentík:)


5.Kapitola

"Eriku!"
"Ano co?"řekl Erik zmateně zanořen ještě do svých myšlenek.
"Dáváte pozor? Myslím, že jste úplně mimo! Tak mi povězte, kdo byl první vládce z rodu přemyslovců?"zeptala se naštvaná učitelka.
"Václav 1.?"
"No dobrá, ale příště dávejte více pozor ano? Tak jak to bylo dál. Jako druhý nástupcem byl…" jenže to už zase Erik neposlouchal, zadíval se Wejlin, která si přitáhla mikinu blíže ke krku. Od té doby co se potkali v lese, Erik z ní nemohl zpustit oči. Nevěděl co mu na ní tak přitahovalo, ale byl si jist, že se mu nejspíše líbí. Prohrábla si vlasy a ty se zableskli ve světle slunce, procházejícího oknem.


Okna v celé škole nebyla dost těsnící, kdo by se taky divil, byli tak stará jako nevím co. Porozhlédl se po třídě a uviděl pár třídních takříkajíc "šprtů" jak tiše sedí, poslouchají a zodpovídají učitelčiny příliš chytré otázky.Dále uviděl Roberta, jak upřeně a zvláštně hledí na Wejlin. Tu mu došlo, že se Robertovi nejspíše taky líbí a toho docela naštvalo. Najednou měl pocit naštvané gorily a chtěl zakřičet: " Hej ta je moje!" ale neudělal to, jen se raději zavrtěl na židli a naštvaně sledoval Roba. Najednou se Wejlin otočila a podívala se přímo na Erika a pak zavadila i pohledem o Roba a ten se napřímil a usmál. Erik na něj hodil ostrý pohled a probodával ho pohledem do té doby, dokud se neotočil. Přimhouřil obočí a Rob jen nechápavě pozvedl ruce, jenže to neměl dělat.
"Co to tam provádíš!" řekla znovu učitelka a Rob sebou škubl a praštil se do ruky.
"Au!" vykřikl a chytil se za zápěstí. Wejlin se lehce začala smát a usmála se na Erika. Ten jí úsměv oplatil a začal se taky smát. A ze zadu uslyšel Petra, jak odpočítává.: " Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna…Zvoní!"
A začalo zvonit a všichni se začali balit a utíkat z hodiny Dějepisu. Přešli do třídy.
Robert si sednul vedle Wejlin, protože věděl, že to učitelovi na matiku nevadí. Proč ho to nenapadlo dřív? Pomyslel si Erik a hodil tašku na židli.
Robert se zhoupl na patách.
"Nebude vadit, když si sednu vedle tebe?" zeptal se.
"Ne."odpověděla stroze a rozepnula si mikinu. Jako kdyby chtěla Erikovi něco říct, kývla hlavou. Jak Rob tak Erik nejspíše nepochopili, co chtěla.
"Musím říct…"začal Rob a sklopil oči." že ti to dneska opravdu sluší." Dodal a pohlédl Wejlin přímo do modrých očí. Prohrábl si nervózně vlasy.
"Děkuji a co ta tvoje ruka nepraštil ses moc?" řekla a ukázala na ruku.
"Ne už to nebolí, to se mi stává běžně!"mávl rukou Rob, ikdyž ho ruka celkem bolela. S Wejlin si celkem dlouho povídali, ale pak se tam vetřel Erik a celé to pokazil. Vlastně za to nemohl, volala ho učitelka kvůli nějakým blbostem.
"Ahoj."řekl Erik a zamával Wejlin, ikdyž si pak uvědomil, že to byla hloupost.
"Čau, pokud se to tak říká." Pokusila se mluvit Wejlin co nejvíce přirozeně, ale neznělo to tak měla tokový zvláštní přízvuk.
"Jo. Čau se říká to jo…" Najednou ho, ale přerušil pohyb pod Wejlininou mikinou. " Co to? Je?" pod mikinou něco chodilo a pak se zpod ní vynořila malá očka a upřeně Erika pozorovala. Pak si jen tak blikla a osvítila celé tělo, ale než Erik stačil pochytit, co to bylo, zalezlo to znovu pod mikinu.
"Ale nic to je můj potkan, vidíš?" řekla a vyndala, černo bílo flekatého potkana, který lehce začichal a pohlédl na Erika.
Jeho hlava byla bílá a na krku měl černý flíček. Celé tělo bylo nerovnoměrně flekaté a jen jednu nohu měl bílou. Znovu začichal a Wejlin ho vrátila na rameno a potkan se rychle schoval do kapuci.
"Je moc hezká, ale zdálo se mi, jakoby blikla a celá se rozzářila." Namítl Erik.
"Vážně? Opravdu si myslíš, že by to dokázala?"
" No nevím zdálo se mi, že to udělala, ale to je asi hloupost. A jak se vlastně jmenuje? Teda pokud je to holka."
"Laila."odpověděla a podrbala Lailu na hlavičce.
Laila. Opakoval si Erik, aby na to jméno nezapomněl.
"Em… Nedala bys mi na sebe číslo?" zeptal se Erik a cítil, jak se mu do tváří žene krev.
"Číslo?"opakovala a rozevřela knihu a začala v ní listovat. Jen co se Erik naklonil, aby viděl co je to za knihu, Wejlin knihu zaklapla a řekla.: "Ach ano číslo." A začala diktovat. S pocitem vítězství, že dostal číslo na super holku, překonal i další hodiny. Teď se Erik plahočí po silnici domů, domů kde na něj čeká milé překvapení, o kterém ještě nemá ani tušení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VRZ VRZ | Web | 7. března 2013 v 16:00 | Reagovat

co je to za překvapení?je to napínavé! těším se na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama