Záblesk-6

23. března 2013 v 14:43 | Tkanice
Ahoj tak je tu konečně 6.kapitola Záblesku. Doufám ,že se bude líbít a budu vděčná za každý komentík:)



Vrátka, která oddělovala ulici od Erikovy zahrady, byly otevřená. Prošel jimi a s velkým zavrzáním je zavřel. Z okna vedle dveří se vinula vůně čerstvě upečeného koláče. Erik vešel dovnitř a sundal koláč z okna a kousek ochutnal."Nesněz ten koláč celý,ať zbude i na mámu!"uslyšel dívčí hlas z obývacího pokoje. Cože na mámu? A kdo ho tedy pekl? Pomyslel si Erik.
Přinesli koláč do pokoje a tam stála s rukama v bok jeho sestra, která měla být v Anglii na studiu."Co tady děláš?"vykřikl s nadšením Erik a položil koláč na stůl.
"Řekla sem si, že tě tu nenechám samotného tak dlouho! A tak jsem přijela dříve. No neříkej, že se ti po mě nestýskal Brácha!"řekla a usmála se na Erika.
"To víš, že se mi stýskalo, ale né tolik jako tobě, protože tobě se vždycky hrozně stýská a nemůžeš to vydržet. Jsi zkrátka větší měkota no."
"Co to tu tak voní?" zeptala se matka, která přišla z horního patra.
"Můj koláč, chceš ochutnat?"pozvedla koláč a nakrájela ho na šest kousků. Olívie si kousek ukousla a řekla.: "Je moc chutný Emili!"
"Dík mami, hej Eriku kdo ti dovolil sežrat další kousek?"
"Říkala jsi, že chceš, aby zbylo na mamku a na tu zbylo." Řekl Erik triumfálně a zakousl se do koláče. Emili si jen něco zamručela a odnesla koláč do kuchyně.
Erik byl rád, že je tu jeho sestra. Stýskalo se mu po ní hrozně moc, ale nechtěl si to přiznat. Večer už poznal, že Emili celou domácnost odlehčuje zážitky z Anglie. Erik byl unavený a šel spát hnedka, co Emílie dopověděla svoje zážitky. Ulehl do postele a téměř okamžitě usnul.
"Eriku! Eriku! Počkej!" křičela za ním Wejlin.
"Co tu děláš?" otočil se Erik.
"Chtěla sem ti něco říct."odmlčela se" jsi moc milý kluk Eriku. Víš, docela se mi líbíš." Erik cítil, jak se mu do tváří vlévá krev byl šťastný za to co teď řekla a ze sebe jen vydal.: "Miluji tě!"
"Taky tě miluju Eriku." A chytla ho za ruku
"Choď se mnou!" navrhl Erik a Wejlin jen kývla hlavou. Políbil jí na čelo a pohladil po vlasech. Začali se procházet po parku a neustále se drželi za ruce. Přecházeli silnici a najednou se za zatáčky vyřítilo auto. Dostalo smyk a Erik nestačil uhnout a spolu s Wejlin je auto srazilo na zem. Erikovi se nic moc nestalo, ale zato Wejlin tam ležela na zemi bez hnutí a auto odjelo a bylo mu úplně jedno, že zabil nejspíše mladou dívku. Erik ucítil palčivou bolest hlavy, až se mu na chvíli zatmělo před očima. "Wejlin! Wejlin?" volal, ale Wejlin se nehýbala a ani nedýchala, sáhl ji na krk a zkontroloval, jestli ji tepe srdce. Nic byla mrtvá.
"Ne Wejlin ty nemůžeš zemřít, nemůžeš! To auto si jen tak jede a srazí ji? A odjede? Co? Najdu ho a půjde do vězení. Do vězení!"křičel ze všech sil, ale nikdo ho neslyšel. Jakoby se najednou vzdaloval ode všeho a jediné čeho si všimnul, bylo, jak mu po tváři stéká slza. Zatmělo se mu před očima a omdlel.
"Eriku! Eriku slyšíš mě, probuď se! Co se děje proč křičíš? Ty brečíš? Eriku co se děje?" zeptala se ho Emili a pohladila ho po tváři. Erik se rychle zvedl celý roztřáslý a vyděšený. Utřel si slzy a ucítil, jak mu na čele vyrazil pot.
"Co se to děje? Kde je Wejlin?" zeptal se a rozhlédl se kolem. Byl ve svém pokoji v posteli.
"Wejlin? Jaká Wejlin? Asi se ti něco zdálo. Neboj, byl to jen sen." Řekla Emili.
"Jen sen." Opakoval si v duchu Erik. "Jen sen."


Vaše Tkanice:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simon Simon | 27. dubna 2013 v 14:23 | Reagovat

No tak to nejde přestat číst! Je to hrozně napínavý!! určitě pokračuj! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama