Kniha úsměvů - I

7. října 2016 v 18:27 | Tkanice |  Kniha úsměvů

Pochmurné ráno

Jako obvykle jdu do školy. Prší a mne padá déšť na vlasy. Zase je ráno a všechno je vlastně stejné, jako kterýkoli den v pracovním týdnu. Radši ani nemyslím na to, z čeho všeho píšeme. Moje city jsou na bodu mrazu, stejně jako okolní vzduch. Nejsem ale smutná ani veselá, prostě jen tiše kráčím po ulici. Když tu spatřím muže, který jede na skateboardu. Je to muž, který je pravděpodobně tatínkem. A co si nevšimnu? Drží v náručí malého syna a jedou spolu do školky.

Usměji se, protože takovýto odvoz jsem já, jako malá, nezažila. Rozhodně je to velmi originální tatínek. Možná je sice trochu nezodpovědný, ale svůj styl rozhodně má!
Nejspíš to dítě bylo v tu chvíli stejně nadšené jako já, ale to už si jen domýšlím...

A jaké jsou vaše nečekané úsměvy? :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. října 2016 v 18:44 | Reagovat

Mě třeba vždycky zvedne náladu můj malý synovec :-)

2 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 9. října 2016 v 16:29 | Reagovat

[1]: No jo! to je taky maličkost ;)

3 M M | 10. října 2016 v 14:21 | Reagovat

No a co když tě někdo kousne do ruky? :-D  ;-)

4 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 10. října 2016 v 14:27 | Reagovat

[3]: :D :D To se ti někdy stalo? Já bych se asi nesmála, kdyby to bolelo... Ale docela si to dokážu představit :D

5 M M | 11. října 2016 v 9:47 | Reagovat

Já si dokážu představit, jak někoho koušu... ;-)

6 Eternal Turtle Eternal Turtle | Web | 11. října 2016 v 14:47 | Reagovat

Já se většinou rozesměju sama, stačí mi si jen vzpomenout na nějaký vtipný zážitek nebo hlášku :-D bohužel se mi to stává dost často a pak vypadám jako blázen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama