Listopad 2016

Blátobotky

26. listopadu 2016 v 13:39 | Tkanice |  Kam šly boty?
Potřeba ukázat Vám fotku, která byla těžší upravit než vyfotit, ve mně zůstala celé dva dny...

Vítejte zpět u rubriky Kam šly boty!


No podle toho bahna jste určitě pochopili, že to byl výlet tím největším bahnem! Byl to ale mega super výlet!


Proměna - Hostovský pokoj

23. listopadu 2016 v 17:32 | Tkanice |  Do pokoje

Občas mám potřebu předělávat pokoje a na tom mém už jsem se vyřádila dost. Proto jsem se vrhla na "hostovský pokoj".

Jak můžete vidět (na prvním obrázku) pokoj nebyl příliš hostovský, i přesto že jím měl být. A proto jsem se rozhodla naskycnout, jak by mohla vypadat jeho proměna. Skycovala jsem a vymýšlelala, až mi vylezl malý návrh, útulného a romantického pokoje.

Než vám ale ukážu výsledek, podíváme se,jak to vypadalo předtím...





Sebevražda je sobecká

12. listopadu 2016 v 11:17 | Tkanice |  Píšu a přemýšlím
Na začátek chci říct, že jsem se naštěstí se sebevraždou nesetkala, ale s pokusy ano.
Byla to noc, kdy jsem dlouho nemohla usnout a byla jsem velmi neklidná. Ležela jsem jen tak na posteli a přemýšlela, co se vlastně děje, ač jsem nic nevymyslela. Po několika hodinách jsem usnula.
Pár dnů uběhlo a najednou mi napsala moje nejlepší kamarádka, že je v nemocnici. Pokusila se předávkovat práškama. Zrovna v tu noc, kdy já jsem nemohla spát.
Naštěstí její kamarád zavolal sanitku a tím jí zachránil, ale kdyby to neudělal, tak by se už neprobudila. Hned další den jsem za ní jela. Tiše jsem doufala, že to byl jen pubertální výkřik nesouhlasu. Možná že se doopravdy nechtěla zabít, ale po delším rozhovoru mi došlo, že ona umřít chtěla. Několik dní jsem se z toho sypala a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se jí to povedlo. Nechápala jsem, jak mi to mohla udělat a připadala jsem si potom bezcenná. Nic jsem pro ni neznamenala, ale samozřejmě jsem věděla, že to není pravda.
Nikdo mi potom neřekl jak se k ní chovat, jak s ní mluvit, jestli se jí na to vůbec ptát. Jestli mám dělat jako by nic, anebo jí dávat najevo jak moc mě to zasáhlo. Jsem citlivější člověk, a proto jsem se rozhodla, že se pokusím jí z toho dostat. Ne tím, že jí budu říkat, jak mi to mohla udělat a vyčítat jí to, ale tím, že s ní budu. Že jí neopustím, a že ji mám ráda i přes to, co udělala. Vždycky když se vidíme, jsem s ní šťastná a připadám si nápomocná, ale když se vracím domů, je mi smutno a znovu mě přepadají chmury.
Jsem ale nesmírně vděčná, že se jí to nepovedlo, a že to dopadlo dobře. Teď jsou to jen následky, které se za ní táhnou jako dlouhý ocas. Zároveň se ale bojím, že to udělá znovu a tentokrát se jí to povede. Možná je to pro někoho nepochopitelné, ale člověk, co se rozhodne se zabít je potom velice tvrdohlavý a pokud se něco zásadního v jeho životě nezmění, nepřestane, dokud se mu to nepovede.
Nakonec chci napsat, že žádná knížka ani článek vás na takovou událost nepřipraví a je jenom na vás, jak se s tím vyrovnáte. Jestli budete naštvaní, anebo se z toho zhroutíte, to nikdo nemůže dopředu vědět, ale důležité je, abyste byli především tady pro toho člověka. Ne pro sebe. Protože on teď potřebuje vaši lásku a péči a všechno hezké se musí znovu nastartovat. Pomozte jim vylézt z té díry, do které spadli…