Sebevražda je sobecká

12. listopadu 2016 v 11:17 | Tkanice |  Píšu a přemýšlím
Na začátek chci říct, že jsem se naštěstí se sebevraždou nesetkala, ale s pokusy ano.
Byla to noc, kdy jsem dlouho nemohla usnout a byla jsem velmi neklidná. Ležela jsem jen tak na posteli a přemýšlela, co se vlastně děje, ač jsem nic nevymyslela. Po několika hodinách jsem usnula.
Pár dnů uběhlo a najednou mi napsala moje nejlepší kamarádka, že je v nemocnici. Pokusila se předávkovat práškama. Zrovna v tu noc, kdy já jsem nemohla spát.
Naštěstí její kamarád zavolal sanitku a tím jí zachránil, ale kdyby to neudělal, tak by se už neprobudila. Hned další den jsem za ní jela. Tiše jsem doufala, že to byl jen pubertální výkřik nesouhlasu. Možná že se doopravdy nechtěla zabít, ale po delším rozhovoru mi došlo, že ona umřít chtěla. Několik dní jsem se z toho sypala a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se jí to povedlo. Nechápala jsem, jak mi to mohla udělat a připadala jsem si potom bezcenná. Nic jsem pro ni neznamenala, ale samozřejmě jsem věděla, že to není pravda.
Nikdo mi potom neřekl jak se k ní chovat, jak s ní mluvit, jestli se jí na to vůbec ptát. Jestli mám dělat jako by nic, anebo jí dávat najevo jak moc mě to zasáhlo. Jsem citlivější člověk, a proto jsem se rozhodla, že se pokusím jí z toho dostat. Ne tím, že jí budu říkat, jak mi to mohla udělat a vyčítat jí to, ale tím, že s ní budu. Že jí neopustím, a že ji mám ráda i přes to, co udělala. Vždycky když se vidíme, jsem s ní šťastná a připadám si nápomocná, ale když se vracím domů, je mi smutno a znovu mě přepadají chmury.
Jsem ale nesmírně vděčná, že se jí to nepovedlo, a že to dopadlo dobře. Teď jsou to jen následky, které se za ní táhnou jako dlouhý ocas. Zároveň se ale bojím, že to udělá znovu a tentokrát se jí to povede. Možná je to pro někoho nepochopitelné, ale člověk, co se rozhodne se zabít je potom velice tvrdohlavý a pokud se něco zásadního v jeho životě nezmění, nepřestane, dokud se mu to nepovede.
Nakonec chci napsat, že žádná knížka ani článek vás na takovou událost nepřipraví a je jenom na vás, jak se s tím vyrovnáte. Jestli budete naštvaní, anebo se z toho zhroutíte, to nikdo nemůže dopředu vědět, ale důležité je, abyste byli především tady pro toho člověka. Ne pro sebe. Protože on teď potřebuje vaši lásku a péči a všechno hezké se musí znovu nastartovat. Pomozte jim vylézt z té díry, do které spadli…

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. listopadu 2016 v 11:51 | Reagovat

Doufám že kamarádka dostane chuť do života a už na nic podobného nepomyslí :-)

2 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 12:21 | Reagovat

[1]: Já taky :)

3 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 12. listopadu 2016 v 12:29 | Reagovat

To je pěkný bullshit. Každý by měl mít právo na sebevraždu. Je to každýho věc. Nutit někoho žít je totiž ještě mnohem sobečtější! Co vy víte o problémech nás, potenciálních sebevrahů? Víte hovno! Krom toho, já bych svou sebevraždou nikomu neublížil, protože bych nikomu nechyběl. Rodiče se za mě stydí, kamarády nemám, holku pochopitelně jakbysmet. Nemám nikoho, kdo by se pokusil mě před sebevraždou zachránit a už vůbec nikoho, kdo by nad mou smrtí truchlil. Naopak si myslím, že pár lidí by si s radostí přiťuknulo, že jsem konečně zhebl. Jediný problém je, že zatím nemám možnost, jak se dostat k bouchačce...

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 13:21 | Reagovat

[3]: No, nějak se mi nechce věřit, že bys nikomu nechyběl. Stydět se za Tebe, to ještě neznamená, že Tě nemají rádi. Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou prostě velmi komplikované... :-(

5 Kiara Kiara | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 13:32 | Reagovat

Kazimír Kraťas to podle mě trefil. Sebevrazi podle mě nemyslí na sebe, ale právě až moc na ostatní. Myslí na to, jak nikomu nebudou chybět, možná i jak ostatním bude bez něho líp. A to se podle mě nedá ani v nejmenším považovat za sobecké. Když někoho jeho psychický stav dovede až k tomu, že si sáhne na život, je za tím něco úplně jiného než sobeckost. Ale ono je asi pravda, že někdo, kdo takové stavy nikdy nezažil, nepochopí, proč by se chtěl člověk zabít, což je naprosto pochopitelné. Přirozeností všech tvorů je přece přežít, tak jak někdo může chtít zemřít? Chápu, že to lidé nechápou.
Asi neexistuje přesný návod k tomu, jak se chovat k někomu, kdo se pokusil o sebevraždu. Já osobně bych doporučovala prostě se starat. O to, jak kamarádce je, trávit s ní čas, dokazovat, že ti na ní záleží. Předpokládám, že kamarádka má nějakou depresi nebo úzkosti nebo tak. Lidé v depresi jsou podle mě dost citliví a vnímaví a i drobnosti jim dokáží udělat radost, ale i nesmírně zranit.
Samozřejmě nesmíš neustále vyzvídat, proč to udělala a tak. Zkus na to jít nějak bokem. Zmínila se někdy, že se hádají rodiče? Že se jí líbí nějaký kluk? Že by podle sebe potřebovala zhubnout? Když vypozoruješ, co má za problémy a dáš si to všechno dohromady, budeš mít podle mě aspoň trochu představu o tom, co ji k jednání vedlo.
Samozřejmě nejsem žádný psycholog a je mi jasné, že to pro tebe musel být docela šok. Nikdo si snad nikdy neuvědomuje, že někdo z jejich okolí může trpět tolik, aby se pokusil o sebevraždu.
Omlouvám se za svoji slohovku, snad to dává nějaký smysl :D

6 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 15:04 | Reagovat

[3]: Vím, že je to ode mně trochu neurvalé, ale jeden kluk chtěl místo sebevraždy jít do armády... Aby byl k něčemu užitečný. I tahle se to dá řešit.

[5]: Rozhodně s tím vším souhlasím. O jejích problémech jsem věděla, ale nechtěla jsem to sem psát, protože mi to přišlo příliš osobní. Chtěla jsem jen ukázat lidem, jak se tady cítí lidé, kteří se s něčím takovým potkají... Nemyslela jsem to tak, že bych všem zakázala se zabít ;)

7 Lauralex Lauralex | Web | 16. listopadu 2016 v 0:01 | Reagovat

Kdybych to nezažila na vlastní kůži, možná bych se k tomu stavěla jinak, ovšem...

To, že je sebevražda sobecká, může říct jen někdo, kdo to nezažil. Na jednu stranu možná ano a vlastně rozumím, že si to někdo může myslet, ale v té chvíli už člověk nemůže myslet na ostatní, nýbrž na sebe. I když je to špatné, máme právo nakládat se svým životem tak, jak to cítíme. Samozřejmě, není to nejlepší rozhodnutí, ale v té chvíli to tak člověk vidí. Souhlasím s tím, že na to má člověk právo, ale nesouhlasím s tím, že je to správně a rozhodně to nepodporují. Co už teď vím, že sebevražda nezabije bolest. Jen ji přenese na někoho jiného.

8 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 21:32 | Reagovat

[7]: Právě tento článek měl ukázat, to, co se stane, když se někdo ve vaší blízkosti pokusí o sebevraždu... Jsem ráda, že, alespoň ty jsi to pochopila :) Chtěla jsem tím tak pomoc lidem, kteří se s tímhle vypořádávají a tak... Taky rozhodně na to mám právo člověk, ale ztropí s tím hroznou škodu.

9 Eliss Eliss | Web | 30. listopadu 2016 v 12:16 | Reagovat

Ještě musím dodat, že jsem četla jeden článek, kde slečna psala o svém kamarádovi, který chce spáchat sebevraždu, a dokonce ho v tom podporovala s tím, že je to jeho rozhodnutí. Ten článek byl opravdu hloupý, a kdy¨ž jsem v diskuzi napsala svůj názor, všichni se tam do mě pustili...

10 Standa Standa | Web | 30. listopadu 2016 v 12:32 | Reagovat

[9]: Diskuze pod tím článkem byla skutečně výživná :) http://vecernice.blog.cz/1608/suicidni-sneni-aneb-nejzakladnejsi-pravo

11 Sonya Sonya | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 13:23 | Reagovat

Výnimočne súhlasím s Kazimírom Kraťasom. Sebecká, hej? A udržiavať nasilu pri živote človeka, ktorý trpí, sebecké nie je? Samovraždu neodsudzujem, ani nikdy nebudem a pevne verím, že raz mi to konečne vyjde. A bude pokoj.

12 noctiflora noctiflora | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 15:18 | Reagovat

Sice nesouhlasím s nadpisem - že je sebevražda sobecká, si nemyslím. Ovšem článek jsem přečetla i přes prvotní nechuť a nakonec se ukázalo, že přinesl něco mnohem jiného než pouhou kritiku sebevražd. Psala jsi o tom, jak se snažíš kamarádce pomoci, a to je podle mě hodně důležité. Spousta lidí ty, kteří se o sebevraždu pokusili, pouze viní. Ptají se jich, jak jim to mohli udělat, vždyť mají vlastně skvělý život... Ty kamarádce opravdu pomáháš tak nejlépe, jak to jde. (Doufám, že s tvojí pomocí jí bude zas líp.)

Někdo tvrdí, že sebevražda je sobecká, někdo zase, že je to svobodná volba. Já si rozhodně nemyslím, že jde o sobecký čin, ale pokud se chce někdo zabít, pokusil se o to... Je snad zapotřebí, abyste mu pomohli tyhle stavy překonat. Ne tím, že mu budete cpát, jak je život úžasný, ale spíš tím, že mu tu skvělost života ukážete. Protože prázdná slova mohou být dost často úplně k ničemu, dokonce i na škodu.

13 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 15:47 | Reagovat

[10]: Ráda bych kdyby mi milý blog.cz nejdříve napsal, že můj článek bude zveřejněn na celém blogu! Rozhodně jsem neměla zájem o to být na hlavní stránce! ! Blog.cz a celé jeho vedení by se mělo probudit... Opravdu jste mě naštvali!!

14 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

[12]: Děkuju, konečně někdo, kdo umí číst celý článek bez předsudků ;)

15 Megalovania Megalovania | 30. listopadu 2016 v 16:41 | Reagovat

"Svět je jeden obrovský stroj. V každém stroji vše šlape tak, jak má, ale co je důležité - žádný dílek není navíc, každá součástka plní nějakou funkci, bez které by stroj nemohl plnohodnotně fungovat".

Každý člověk představuje takovou součástku. Každý tady má úlohu. Nesmyslné hemzy, které plácají sebevrazi, jsou pouze odrazem jejich vlastní sebelítosti. Vzdát se života je to největší svinstvo, co člověk může provést. Jinými slovy je to nádherný článek a plně s ním souhlasím. Snad se tvé kamarádce vrátí chuť žít.;)

16 yuu. yuu. | Web | 30. listopadu 2016 v 17:53 | Reagovat

Well, chytla jsem menší rage, když jsem viděla tenhle nadpis.
Hele, neber si to osobně, je to jen můj názor.

Každý člověk se může považovat za "citlivého", i když opravdu není, každý má své vlastní mínění o sobě a žije si svoji fantazii, ovšem jeho osobnost se nejvíce projevuje v tom, jak se chová k lidem. Takže ty jsi citlivá. Ty jsi smutná z toho, že tvoje kamarádka chtěla spáchat sebevraždu. Tak to je asi normální reakce, ale pokud jsi opravdu taková kamarádka, tak se to snad nedozvíš až po třech dnech. Nebo pokud jsi taková kamarádka, tak to snad vidíš, ne?
Můj blízký kamarád se pokusil o sebevraždu 3x, určitě to nemyslel vážně, předávkovat se práškama je určitý výkřik o pomoc, vždyť je tam velká šance, že to přežije.
Já se to dozvěděla asi 4 hodiny po tom pokusu. A upřímně jsem to předpovídala. Vidíš to na menších znacích, které ti ukazují lidé a ty si toho máš všímat. Kdybys byla citlivá a vlastně i trochu dospělá, tak se nad tím zamyslíš trochu více a nenapíšeš takovou, s prominutím, blbost.
Pokud si myslíš, že sebevražda je sobecká, ze strany trpícího, co potom je žít z donucení ze strany ostatních, kteří o tebe nezavadí ani okem, ponižují tě, neberou tě vážně a nejsou tady pro tebe? Podívej se, jak je to absurdní.
Samozřejmě, nikdo nesouhlasí se sebevraždou, je to prohra vůči životu, pokud ale trpíš mentální chorobou, nikdo s tebou není, tak mi věř, že je těžký žít sama se sebou a zvládat všechen ten nátlak z okolí.
Promysli si to, prosím, znovu, přepiš to a dej tomu hlavu a patu, ať tam je alespoň menší náznak úvahy a ne bezhlavého psaní.
Nemyslím to zle, ale kvůli takovým lidem se my, kteří máme celkem dost jizev - jak na duši, tak na těle- mizerně. Nad tímhle by se lidstvo mělo zamyslet, protože okolí je ten hlavní faktor toho, jak se cítíme. :)

17 yuu. yuu. | Web | 30. listopadu 2016 v 17:54 | Reagovat

[Smazaný komentář]jinak hodně štěstí se psaním článků :-)

18 Nancy Nancy | Web | 30. listopadu 2016 v 19:24 | Reagovat

ja s tebou suhlasim. tvoj clanok ma hlavu aj patu, nenechaj sa tu odradit umrncanymi emakmi, ktori si vymyslaju problemy aby boli zaujimavi. samovrahovia su slabi a vacsinou si nevazia co maju - rodinu, priatelov. odstrkuju najblizsich z nejakych vyfabulovanych paranoidnych dovodov a potom ich obvinuju, ze sa donekonecna nesnazili nasho draheho samovraha utesovat a vodit ho po svete za rucicku. ja som taka bola tiez. vyrastla som a priznavam, ze som bola slaba.

[Smazaný komentář] boze to je kopa hovadin. cely tvoj pripsevok. ze vraj zit z donutenia :D:D preco by ta niekto nutil zit ak o teba ani nezavadi pohladom a nezalezi mu na tebe? premyslas vobec trochu?  "och ja chudatko, budem trpiet, aby ste vy nemuseli byt smutni, ze som sa zabila, ach ja uboha, to je strasna bolest". vyhovorka, nemas na to odvahu :D len fnukas a budes fnukat este roky kym ta vsetci naozaj neopustia, lebo sa pre nich stanes toxickym clovekom do ktoreho sa neoplati vkladat energiu ani nadej. spamataj sa, ty uboha zjazvena chudinka.

19 Knut Knut | 30. listopadu 2016 v 19:52 | Reagovat

[13]: Lol, dobrá píča. Založí si blog, a pak se diví, že jí tam choděj lidi :D :D :D Když ti to tak vadí, tak si piš papírovej deníček a nezabírej místo na internetu.

20 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 30. listopadu 2016 v 21:02 | Reagovat

Píšeš, že sebevražda je sobecká.
Ale podívej se na to z té druhé strany.
Není sobecké nutit žít někoho, kdo je tak nešťastný, že žít nechce?

21 Marjane Marjane | Web | 30. listopadu 2016 v 21:21 | Reagovat

Ke kamarádce ses zachovala, jak nejlíp to šlo. Člověk, co má sklony k sebevraždě by si nějaké výčitky bral ještě o to hůř a možná by se z toho pak ještě déle dostával. V jistém způsobu to sobecké je. Ale nemůžu to říct líp, než to vyjádřil komentář nade mnou. Někteří nikdy nepochopí a nezažijí ten pocit, kdy život přestává mít smysl a hodnotu a právě ti nikdy nepochopí, co to je, chtít zemřít. Bohužel u mnohých panuje přesvědčení, že stačí přinést do života toho nešťastného nějakou změnu, že ho to pak "přejde". Mnohem míň z nich ale ví to, že sebevražda není první (jako útěk), ale často spíš poslední (jako rezignace, bezmoc) možnost. Takhle to aspoň rezonuje u mě v hlavě a byla bych možná radši, kdybych se tuhle stránku věci nikdy nedozvěděla.

22 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 30. listopadu 2016 v 21:23 | Reagovat

Sobecká seš ty, protože kladeš své emoce nad život druhých.

23 Madame Luc Madame Luc | Web | 30. listopadu 2016 v 21:52 | Reagovat

Líbí se mi, že se o těchhle tématech víc mluví, páč to dřív bylo všeobecný tabu, kterýmu se lidi snažili vyhnout a zaháněli to jako kostlivce do příslovečnejch skříní.

Sobeckej člověk je ten, kterej myslí jenom na sebe a ne na ostatní. V tom případě si stojim za svym neměnnym, sebevražednym názorem, asice - Pokud tady chceš držet někoho kdo trpí, je zjizvenej vlastní myslí a každej den musí bojovat uvnitř svojí hlavy, tak jsi tyran. Větší monsturm než to, co mají lidi uvnitř hlavy.

24 Tkanice Tkanice | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 9:16 | Reagovat

Všem lidem tady se omlouvám, za svůj názor...

25 Kiara Kiara | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 11:09 | Reagovat

[24]: Holka, rozhodně se za svůj názor neomlouvej. Vybrala sis složité téma na napsání článku. U sebevraždy se nedá říct, jestli je něčí názor dobrý, nebo špatný. Když se článek objevil na blog.cz (a jak už je zvykem, bez autorova souhlasu), znamenalo to (aspoň pro mě), že se v komentářích strhne diskuze na toto téma, všichni přispějí svými různorodými názory a z toho například někteří moudřejší přehodnotí svůj názor, protože získají jiný úhel pohledu (protože měnit názory je naprosto přirozené a v pořádku, stejně tak je v pořádku, když si někdo stále, avšak ne tvrdohlavě, stojí za svým).
To, že někdo neví, jak vypadá diskuze, to už není tvoje vina, takže se rozhodně nemáš za co omlouvat ;)

26 Pavla Pavla | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 12:10 | Reagovat

V první řadě je potřeba si uvědomit, že deprese která často vede k sebevraždám je nemoc. Rozhodně to není jen smutek nebo špatná nálada když se člověku nedaří. Člověk má v těle něco pomíchané natolik že nevnímá radost, lasku a monoho dalšího tak jako ostatní lidé. Je to jako když máte migrénu a někdo vám řekne, ať nejdete spát, že je to sobecké a dál ať se věnujete kolektivu a prostě myslíte na něco jiného než "bolení hlavy". Deprese je nemoc, kterou člověk nezmění silou vůle. Silou vůle neporučíte buňce, aby dnes nereagovala na kofein, nebo aby atom letěl na tamtu stranu místo na tuhle. Vše je předem dané jak budou buňky reagovat a silou vůle se to nezmění. Pokud má někdo v těle tuto nemoc, tak nemůže za to že už nechce žít. Není to sobecké rozhodnutí. Samozřejmě je potřeba odlišit lidi kteří tuto nemoc opravdu mají a ti kteří jsou jen nezodpovědní nebo chtějí vzbudit pozornost. Je to téme na hodně dlouho. Toť můj názor.

27 yuu. yuu. | Web | 1. prosince 2016 v 15:51 | Reagovat

[18]: když jsi peorativní slovo, tak jsi prostě peorativní slovo, že děvče.. mucQ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama