Kniha úsměvů - IV

7. prosince 2016 v 13:10 | Tkanice |  Kniha úsměvů
Tento krátký příběh je zatím nejhezčí. Ten den jsem totiž po tomto zážitku zářila ještě nějakou tu hodinku.

Čtenář

Začalo to zase stejnou rutinou. Nastoupit do vlaku, sednout si, otevřít si knížku a číst. Ani jsem nevnímala, kdo si sedá do mého kupé. Ta knížka mě jako obvykle polapila a já nedávala pozor. Teprve až ohlášení Praha Smíchov mě probudilo a já zvedla oči. Na této zastávce se totiž vždy nahrne do vlaku spousty lidí. Čekala jsem, jestli někdo nepřijde a nenápadně jsem sledovala cestující, jak si sedají. Ozvalo se to hrozné zapípání, když se dveřě zavírají a vlak odjíždí, a do vagonu vběhnul muž. Zadýchaně si sedl přede mne. Chvíli nic nedělal, a proto jsem se znovu začetla.
Po pár minutách jsem si ale všimla, že muž také vytáhnul knížku a s hltavým pohledem ji čte... Protože jsem hrozně zvědavá začala jsem zkoumat název té knihy. A velmi mě překvapilo, když ta kniha byla od stejného autora, totiž Terryho Pratchetta, jako moje knížka. Na tváři se mi rozlil úsměv a na oplátku jsem ukázala svou knížku tomu muži. Nic na sobě nedal znát, a proto jsem se znovu ponořila do světa Zeměplochy. Ohlásili, že příští stanici vystupuji. Zvedla jsem se a odešla ke dveřím. Naposled jsem se otočila po čtenáři a on zvedl hlavu. Díval se přímo na mne a párkrát na mne zamrkal. Usmál se a já mu úsměv oplatila. V tu chvíli jsem přesně věděla, na co oba myslíme...

Dva čtenáři a jeden autor...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. prosince 2016 v 14:46 | Reagovat

Vzájemná symbióza... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama