Kniha úsměvů

Kniha úsměvů - V

6. ledna 2017 v 18:25 | Tkanice

Kniha úsměvů - V

Dneska to bude výjimečně na cestě ze školy. Tohle nebyl můj úsměv, ale spíš smích. Jela jsem takhle ze školy metrem(ano jsem z Prahy), když tu nastoupil jeden kluk. Měl v ruce rohlík a drobil všude olem. Potom se jednou rukou chytil madla a drobek z ruky vypadl na sousedící ženu, totiž na její hlavu. Na fotce je to trochu vidět a v tu chvíli to bylo opravdu legrační. Ten drobek jí vydržel na hlavě, i když vycházela. Chudák, to se jí lidé asi museli smát...


To bylo pro dnešek vše. A jaké úsměvy jste měli vy?

Kniha úsměvů - IV

7. prosince 2016 v 13:10 | Tkanice
Tento krátký příběh je zatím nejhezčí. Ten den jsem totiž po tomto zážitku zářila ještě nějakou tu hodinku.

Čtenář

Začalo to zase stejnou rutinou. Nastoupit do vlaku, sednout si, otevřít si knížku a číst. Ani jsem nevnímala, kdo si sedá do mého kupé. Ta knížka mě jako obvykle polapila a já nedávala pozor. Teprve až ohlášení Praha Smíchov mě probudilo a já zvedla oči. Na této zastávce se totiž vždy nahrne do vlaku spousty lidí. Čekala jsem, jestli někdo nepřijde a nenápadně jsem sledovala cestující, jak si sedají. Ozvalo se to hrozné zapípání, když se dveřě zavírají a vlak odjíždí, a do vagonu vběhnul muž. Zadýchaně si sedl přede mne. Chvíli nic nedělal, a proto jsem se znovu začetla.
Po pár minutách jsem si ale všimla, že muž také vytáhnul knížku a s hltavým pohledem ji čte... Protože jsem hrozně zvědavá začala jsem zkoumat název té knihy. A velmi mě překvapilo, když ta kniha byla od stejného autora, totiž Terryho Pratchetta, jako moje knížka. Na tváři se mi rozlil úsměv a na oplátku jsem ukázala svou knížku tomu muži. Nic na sobě nedal znát, a proto jsem se znovu ponořila do světa Zeměplochy. Ohlásili, že příští stanici vystupuji. Zvedla jsem se a odešla ke dveřím. Naposled jsem se otočila po čtenáři a on zvedl hlavu. Díval se přímo na mne a párkrát na mne zamrkal. Usmál se a já mu úsměv oplatila. V tu chvíli jsem přesně věděla, na co oba myslíme...

Dva čtenáři a jeden autor...

Kniha úsměvů - III

1. prosince 2016 v 9:34 | Tkanice
Po nějaké době tu máme znovu oblíbený článek kniha úsměvů. Tentokrát je ale pro velké fanoušky detektivek.

Pánové detektivové

Na poloprázdném nádraží, stálo již několik lidí a čekalo na vlak do Prahy. Po zemi se táhnul chlad a jediné, co bylo slyšet, byl tichý šepot. Postavy stály v kruhu a tiše nad něčím debatovaly, koukaly všechny do země, jakoby měly před sebou mrtvolu. Žeby neviditelná mrtvola? Každý z nich měl dlouhý kabát a detektivskou čepici. Přesně takovou čepici, co nosí Sherlock Holmes. Ještě chybí lupa a jsou dokonalí! Rozhodně mě to rozesmálo... A dokonce jsem byla tak odvážná, že jsem se je vám pokusila vyfotit... No koukněte sami...


Tak co? A jaká další malá blbost Vás rozesmála?


Kniha úsměvů - II

25. října 2016 v 13:21 | Tkanice

Sýkorka

Začíná nám podzim, respektive už úplně začal, a s tím přichází i spadané listí a hlavně lahodné ořechy. Jednou jsem si to šla po silnici a přede mnou byl vzrostlý ořešák. Na zemi pod ním bylo spoustu rozjetých ořechů od aut. Najednou tiše jako by nic, přilétla sýkorka a začala rozjeté ořechy vyzobávat. Byla úplně malinkatá a vypadala jako mládě. Později si říkám, že teď na podzim asi nebude moc malých sýkorek. Bohužel jsem ji nestihla vyfotit, protože jak rychle se objevila tak rychle i zmizela.

A jaké malé úsměvy přinesl tento týden vám?

Kniha úsměvů - I

7. října 2016 v 18:27 | Tkanice

Pochmurné ráno

Jako obvykle jdu do školy. Prší a mne padá déšť na vlasy. Zase je ráno a všechno je vlastně stejné, jako kterýkoli den v pracovním týdnu. Radši ani nemyslím na to, z čeho všeho píšeme. Moje city jsou na bodu mrazu, stejně jako okolní vzduch. Nejsem ale smutná ani veselá, prostě jen tiše kráčím po ulici. Když tu spatřím muže, který jede na skateboardu. Je to muž, který je pravděpodobně tatínkem. A co si nevšimnu? Drží v náručí malého syna a jedou spolu do školky.

Usměji se, protože takovýto odvoz jsem já, jako malá, nezažila. Rozhodně je to velmi originální tatínek. Možná je sice trochu nezodpovědný, ale svůj styl rozhodně má!
Nejspíš to dítě bylo v tu chvíli stejně nadšené jako já, ale to už si jen domýšlím...

A jaké jsou vaše nečekané úsměvy? :)

Úvod - Kniha úsměvů

29. září 2016 v 15:41 | Tkanice
Ahoj! Rozhodla jsem se začít takový malý osobní projekt. Jeho cílem bude pokusit se naučit lidi přemýšlet optimisticky.
Pokaždé když se mi stane něco, co mi vyloudí úsměv na tváři, byť jen na chvilku, zapíšu si to sem.
Bude to taková kniha úsměvů. Snad se díky ní naučíme vážit si i maličkostí...


Dnes jsem viděla dvě úplně stejná auta, zaparkovaná vedle sebe.

-třeba obě našli svoji vysněnou polovičku?

 
 

Reklama